Pro okolí Blatničky byly v dřívějších dobách typické bělokarpatské květnaté louky. I proto se do obecního znaku dostaly kosa a hrábě. Pak ale přišla kolektivizace a scelování polí a po loukách, sadech a historických polních cestách nezbylo památky. Největší souvislý lán zde měl výměru dokonce 80 ha. Krajina trpěla erozí, na některých polích už dokonce začalo vylézat skalnaté podloží. K tomu se přidalo sucho a neschopnost zvládat přívalové deště.
Od roku 2008 se však začal postupně tento stav měnit. Vznikl první mokřad, následně arboretum, protipovodňové opatření a příkop. Rozlehlá pole rozdělily zatravněné pásy s výsadbami stromů, obnovené polní cesty, remízky či obecní sad. Část orné půdy obec také průběžně zalesňuje a věnuje se i obnově druhově pestrých lesů po kalamitní těžbě smrků napadených kůrovcem.
